Chalupářská juniorka
Ten den sluneční aktivita patrně kulminovala a chalupa, z jedné třetiny naplněná dětmi, se otřásala v základech. Všechen použitelný časoprostor byl přeplněn k prasknutí vřískáním a hemžením. Všichni dospělí postupně zalézali do ulit spánku nebo neproduktivně relaxovali, tupě zírajíce do čerstvě nabíleného stropu. Hrát se v této atmosféře prostě nedalo.
I já jsem zatoužil po kousíčku chládku, ale jaksi na mne nikde nevybylo místo. Všechna použitelná lůžka byla obsazena a ven se prostě nedalo vyjít. Ledaže…, v té chvíli jsem si připadal jako Blanický rytíř, který přišel zachránit nejen některé tupě lelkující jedince, ale i sebe a skutek, který jsem se rozhodl spáchat, byl později ohodnocen jako čin, který odděluje chlapce od mužů…
Nabídl jsem vůdcům vřeštící tlupy, primánům a sekundánům Neratovického gymnasia, pěkné rozdání s otazníkem a rázem byl klid. Jih sehrává 3 BT a východ vynáší 7 tref.
Se stolu malá, východ přidává 9 a HH bere Q. Vynáší 2 pik, západ přidává 4, stůl K a východ A.
„Já vynesu malé káro“, rozhodla Andulka. „Já J srdce“, překřikoval ji Dan. „Chce to vysoký tref“, nekompromisně tvrdil Ondra. „A kdo z Vás by to chtěl sehrávat jako hlavní hráč“, zeptal jsem se. „Nikdo“, vyhrkli studentíci, „vždyť to tam není“. „Tak se na to podíváme“, nenechal jsem se odradit jejich ultimativním rozhodnutím.
„Po zahrání malého kára Jih sebere A, odehraje K a vynese poslední káro. Západ vynese pik, který jih vezme Q a vynese tref do K. Východ vezme A a vrací 10 tref, kterou bere J na stole. Ve pětikarté koncovce zahraji poslední káro a jih je v potížích. Odhodí-li srdci, hraji srdce shora. Odhodí-li pik, zahraji pik a západ mi musí vynést ze svých srdcí.
Přijde-li do třetího zdvihu srdce, jak si přál Michal, západ vezme K a hraje pik do Q hlavního hráče. Ten vrátí malé srdce do 10 východu. A ať vynese cokoliv, už nic nezachrání. Jih má tři srdcové, dva pikové, dva trefové a dva kárové zdvihy. Pokud si vzpomínám, Ondra si přál vynést 10 tref. Ani to nepomůže. Bere J na stole a hrají se kára shora. Do zdvihu se dostane západ a vynese pik, jako v prvním případě“, dokončil jsem analýzu.
Děti neustále překládaly karty zpět a hledaly cestu, jak závazek porazit. „Je to škoda, tak těžké rozdání a obrana vlastně nemá šanci“, rozlítostnil se Marek. „Ten závazek ale je k poražení“, pronesl jsem nezávazně a začal pomalu přemýšlet, na které lůžko si zanedlouho lehnu. „Je třeba pasivně vynést do kár. Tím se jihu odebere možnost manévrovat v pikách a trefech, o srdcích nemluvě. Pak totiž HH udělá dva pikové, 3 kárové a dva trefové zdvihy. Na vypracování druhého srdcového zdvihu už nebude mít sílu, protože bude postrádat kárový zdvih, obzvlášť, když východ po vztetí A tref zaútočí J srdce.“
Ve chvíli, kdy byla analýza završena, Andulka, plná dojmů, pečlivě složila celé rozdání na stůl a začala cloumat spícím otcem: „Taťko, taťko, pojď mi ukázat, jak bys bránil tyhle tři bezy. A vezmi s sebou babičku, to bude něco pro ni.“ „Počkej chvilku, nechal se slyšet Matouš. Můj táta by o tohle rozdání určitě nechtěl přijít.“ Ondra a Marek rychle odešli do vedlejší místnosti, protože i jejich rodiče by jim určitě měli za zlé, pokud by je na „něco tak báječného“ v tuto chvíli nevzbudili.
„Tak ukaž, co to tam máš“, zeptal se malátný otec Jirka Andulky a pomalu začal vstávat z lůžka. Pozvolna dovrávoral k problému, ale byl ve stavu, kdy sotva rozeznal trefy od piků. Potkali jsme se v půli cesty a za okamžik jsem zaujímal jeho polohu v leže já a začal dřímat. Mezi tím se prostor kolem stolu zalidnil a z počátku klidné ševelení se po chvilce změnilo v burácivý halas. To však už bylo beze mne. Jediné, co mi utkvělo v paměti, než jsem se propadnul do absolutního blaha byla výhrůžka, patrně míněna absolutně vážně: „Zabít ho je málo…“
|