Bylo, nebylo

Bylo, nebylo. V jednom chudém království, je to dávno prý, tak pradávno, žil starý dobrý král. Měl ženu, která milovala bridž, a tak místo bálů pořádali na zámků bridžové turnaje. Za dlouhých zimních večerů však bridžové stoly osiřely a královský pár, kterému společenské postavení nedovolovalo hrát s prostým služebnictvem, se nudil. Král se věnoval lovu a královna, která trpěla bridžovým abstinenčním příznakem, alespoň vymýšlela různé činnosti pro celé království. A tak se všichni těšili, až jediná dcera královského páru dosáhne 18 let. To je čas, kdy se princezny vdávají, avšak, jak již to v královstvích bývá, za kmotru nepozvaná příbuzná uvalila na ubohou princeznu zakletí. Vdát se mohla pouze za prince, který v rodinném rubberu proti princezně splní velký slem v beztrumfech. A pokud to do 18 let nestihne, zůstane ubohá princezna navždy starou pannou. Tedy zatím ne starou, ale to posléze také přijde.

Mnozí se snažili ji tohoto hrozného osudu zbavit, a proto z daleka přijížděli mladí princové, ovdověli staří králové i sňatkoví podvodníci, ale nikdo proti princezně velký slem neuhrál. Zlotřilá sudička totiž obdařila princeznu i dvěma zdánlivě dobrými vlastnostmi, a to velikým bridžovým talentem a úžasnými kartami, které stále dostávala. A tak se nikomu nedařilo splnit na princeznu ani manš, natož pak slem, a vůbec ne velký.

Do osmnácti let chyběl již jen poslední večer, když dorazil na bujném oři princ z dalekého království a přihlásil se do soutěže. Princezně se tuze líbil. Královna matka si sice představovala za zetě lepšího hráče, ale princ byl z dobré rodiny, a jak věděla, bridž se konec konců naučí hrát každý. (Bridžové kurzy nejen pro prince a princezny jsou vždy ve středu v klubu BKP Praha.)

Ale princ přesně podle sudiččiny věštby stále dostával mizerné karty, až přišla poslední partie večera, ve které však zlomyslnost sudičky dosáhla svého vrcholu.

Princezna na Západě zahájila silné 2, král na Severu pasoval, královna na Východě se na nic neptala a položila na stůl kartičku se 7. Princ, který neměl oči pro nic jiného než pro princeznu, byl zoufalý. Zase ty osamělé noci v pokerovém klubu a studené večeře. Jeho síla byla v bojovnosti, odvaze a vytrvalosti a nikoliv v jemných finesách bridžové hry. Podíval se tedy naposledy dlouze do očí princezny a položil na stůl hlášku 7 BT. Princezna automaticky okontrovala, ale pak se na dlouhou dobu zamyslela.

Není problém prince třináctkrát porazit, ale co pak. Bude bez manžela a královna místo příjemného večerního bridže v rodinném kruhu bude opět zadávat bezdůvodné úkoly všem okolo sebe. Ne, to v žádném případě! Podívala se zpříma na matku sedící naproti ní u stolu a oběma bylo náhle jasné, že v této partii musí princ svých 7 BT splnit. Jak to ale zařídit? Hodný, ale trochu tupý král bude naštěstí na stole a tak budou muset všichni tři ostatní na splnění spolupracovat. Dovolí jim to ale karty?

(Zkuste napřed sami přijít na to, jak z Jihu za maximální pomocí obrany splnit 7 BT a pak teprve čtěte dál.)

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tentokrát byl konečně sudiččin dar bridžového talentu k něčemu důležitému dobrý. Princezna vynesla 7. Princ vzal na stole devítkou, čímž odblokoval z ruky osmičku. Pak zahrál ještě 6 a 4, na kterou princezna odhodila postupně 5 a 3. Královna zahodila svá tři velká srdce a princ kromě přidané piky ještě káro a tref.

Odblokováním kára z ruky se otevřela cesta k odehrání dvou kár na stole. Princ pokračoval 7 a 5, na které královna pečlivě přidala 6 a 4. Princ opět zahodil trefy a ponechal si na počest princezny všechna svá srdce.

Když nyní přešel do ruky srdcemi, soupeřky odhodily své vysoké trefy a princ za nepředstíraných ovací všeho přihlížejícího služebnictva, a že ho na zámku nebylo málo, dohrál závazek na trefovou barvu.

A byla svatba. Princ s princeznou pak zažili u bridžových stolů mnohá dobrodružství, ale to už je jiný příběh.

(Rozdání poslal Julek Timar.)

|