Za dveřmi je divočák

Den byl plný práce, bridžové stolky uvnitř chalupy osiřely. Bylo třeba jít do lesa na dřevo a udělat celoroční zásobu na topení. S každým zpracovaným stromem však rostla chuť na večerní klání. Les byl plný stop po divokých prasatech a děti se zcela výjimečně držely blízko dospělých. O ničem jiném, než o divočácích, se to odpoledne nehovořilo. Večer, po dobrém jídle, se konečně usedlo ke stolkům. Když už se značně sešeřilo, přišlo klíčové rozdání večera:

Péťa sedící na jihu a dražící v zajetí Precisionu zahájil 1 tref. Po dražbě skrz naskrz zamořené alerty se dozvěděl, že jeho partner Jirka má autonomní sedmilist pikový a šikenu v trefech. Viděl jistých dvanáct zdvihů a pevně věřil, že při Q v kárech či alternativě v trefech je šance na zdvihů třináct … a 7 piků bylo na světě. Když jsem si nechal vysvětlit dražbu soupeřů, dal jsem jistým hlasem kontra a Jiří sedící na východě vynesl 7 káro. Sever sice nebyl takový optimista jako jeho partner, ale o to byl lepší hráč. Ze všech nejspokojenější jsem byl já na západě. Držel jsem obě levné barvy a byl jsem přesvědčený, že přes moje držení velký slem neprojde. Jirka chvíli přemýšlel a vida blazeovanost v každém mém přidání, rozhodl se udeřit. Dvakrát si trumfnul, trefy snapl pouze třikrát a připravil si následující pětikartou koncovku:

Poté jako by se ze židle vznesl a zvolal: „Za dveřmi je divočák“ a vynesl z ruky trumf, do kterého spadla tři malá kára. „A už bere za kliku“ zařval a vynesl srdci. A já, sedící čelem ke dveřím jsem zcela zřetelně cítil, že ten chrochtající a funící přízrak právě vstoupil…

|