Osoba č. 1

„Děti, to je to nejcennější, co máme,“ říkají rodiče, když hovoří o svých potomcích. Nemám nic proti podobným názorům – ztotožňuji se s nimi. Vždyť není větší radosti matky, pokud přivede na svět zdravé dítě. A není nad větší pýchu otce, když  se dítě tak zvaně „potatí“.

Naplňuje mne uspokojením, když mí vnuci prožívají svá léta dospívání v relativní spokojenosti a v klidu rodiny. Jsem rád, pokud jim mohu napomáhat řešit jejich problémy jestliže mne o pomoc požádají. Někdy, když si vzpomenu na svoje mládí, začínám srovnávat a to už tak spokojený nejsem.

Hádejte, na co myslí dnešní děti, když napadne sníh. No přece na to, že se po škole půjdou koulovat, dělat sněhuláka, sáňkovat atd. Když já jsem byl malé dítě, také jsem se nemohl dočkat, až bude padat sníh. Ale důvod byl jiný. Měl jsem s domovníkem domluvu, že pokud odklidím sníh z chodníku, dostanu 4.- Kč. A za ty peníze jsem mohl dvě hodiny bruslit na zimním stadionu na Štvanici.

Každoročně přispíváme vnukům na jejich sportovní soustředění o prázdninách, školu v přírodě, zájezdy atd. Když byli mladší, tak jsme je brali na společnou dovolenou do zahraničí. Teď už nemáme tolik energie a tak se musíme smířit s tím, že nás potěší pohlednice z míst, kde bychom si přáli být s nimi.

Vzpomínám si, jak jsem se těšil, až vyjedeme se Skautem k rybníku do jižních Čech. Celý rok jsem po sousedech sbíral starý papír, na skládce kusy železa nebo i rezavé hřebíky, abych si na měsíční junácký tábor vydělal. Nechci zde mentorovat nad tím, proč oni ne a já ano. Doba se změnila a já jsem rád, že je to tak, jak to je. Ale někdy mi ale připadá, že v naší kultuře se stává zvykem dělat pro děti stále více a více a očekávat od nich stále méně a méně.

Když se člověk podívá kolem sebe, vidí, že ve většině rodin jsou děti pro rodiče absolutní prioritou. Rodiče však zapomínají na to, že mimo dětí je tu také jejich partner. Tedy člověk, se kterým se před lety rozhodli žít po celý život. Jednoho dne se stane, že děti dorostou a opustí své rodiče. Je to zcela přirozené.Vždyť je to jejich život, který si přejí žít po svém. Vždyť ten největší dar, který mohou rodiče svým dětem dát je to, aby jim pomohli stát se samostatnými.

A co Ti dva, kteří se rozhodli po dobu jedné třetiny svého života dát přednost svým potomkům? Stává se, že najednou vedle sebe žijí dva lidé, kteří si už nemají co říct…

Neexistuje recept na šťastné manželství. Je tu však něco, co mezi těmi dvěma lidmi vytváří pevné pouto po celý život. A to něco, to je Váš partner. Člověk, který má vaši celoživotní důvěru, lásku a úctu, který spolu s Vámi, když budete společně stárnout bude schopen se o Vás v další třetině Vašeho života postarat. K tomu je potřeba jistá dávka tolerance ze strany obou.

Jeden východní filozof řekl:

V mládí člověk vydává veškerou svoji sílu, aby mohl změnit svět.

Ve středním věku hledá sílu, aby mohl změnit ty, se kterými se setkává a žije – známé, přátele, rodinu.

Ve stáří prosí Boha, aby mu dal sílu změnit sám sebe.

Když jsem se za svobodna seznámil s mladou ženou, bylo pro mne rozhodující, jaký má hlas, pleť, obličej, tělo. Začal jsem s ní chodit a až jsem zjistil, jakou má povahu, rozešel jsem se s ní. Když jste starší nebo získáte zkušenosti, vidíte věci jinak. Když jsem si vzal Martu, teprve později jsem zjistil, co pro mne znamená. Dlouho jsem nevěděl, co mám. Měl jsem předsudky. Někdy naše vědomí ví přesně, co chce, i když naše oči to nevidí. V té době jsem nevěděl, jaké má Marta oči. Vždy, když jsem se přiblížil na tu správnou vzdálenost, tak jsem ji obejmul. Ty její oči jsem uviděl až později.

Říká se, že lidské myšlení je poslední neobjevený kontinent. A toto naše myšlení, které dostáváme v základní výbavě již při narození, je zadarmo. Paradoxem je, že všechno, co má v životě velkou cenu – naše vědomí, naše duše, naše tělo, sny, ambice, inteligence, láska k rodině, k dětem a přátelům – všechny tyto neocenitelné hodnoty dostáváme zdarma. Ale ty věci, za které platíme penězi a které se dají nahradit, těm přisuzujeme daleko větší důležitost.

Každý z nás můžeme potvrdit, že život je změna. Člověk se musí naučit změnám, aby se začal zlepšovat. Uprostřed každého z nás je semínko geniality, které do nás Bůh zasadil, ale vždy se najde někdo, kdo nás kritizuje. Čím jste úspěšnější, tím více se Vám dostává kritiky. Když budete malí, budou Vás pouze litovat. A proto se snažme - i když si nemůžeme vybrat, kolika let se dožijeme – o to, kolik života našim létům dáme.

Již jsem se zmínil, že neexistuje recept na šťastné manželství. Existují však pomůcky, které by měly obě strany dodržovat.

Pánové, chcete mít dobré manželství? Udělejte ho čerstvé…

Dámy a pánové, chcete mít dobrého bridžového partnera? Vyberte si takového, ke kterému budete mít úctu, ke kterému budete cítit důvěru a který bude mít pochopení pro Vaši nedokonalost. Zkrátka jako v manželství.

|