Představivost
Chcete-li něco dělat úspěšně, musíte si předem ve své mysli učinit představu, co chcete dělat a jak to chcete udělat. Vaše podvědomí pak převezme kontrolu nad Vašimi pocity a vytvoří si to správné schéma, které při hře uplatníte. Jinými slovy – chcete-li se stát úspěšnými bridžisty, nestačí pouze studovat bridžovou literaturu, hrát a čekat, kdy to přijde.
K dosažení úspěchu je třeba si vytvářet ve své mysli správná duševní vnímání a provádět pravidelná duševní cvičení. Do těchto dvou kategorií patří Vaše představivost. Představujte si, že patříte do vyšší výkonnostní třídy, než máte. Že jste dosáhli stejné úrovně, jakou mají špičkoví hráči, že se s nimi můžete bez obav srovnávat. Využívejte každou volnou chvíli k tomu, abyste si v hlavě přehrávali zajímavá rozdání a představili si schémata koncovek, která povedou k optimálním výsledkům.
O Napoleonovi je známo, že studoval různé vojenské techniky mnoho let před tím, než vytáhl do skutečného boje. Conrad Hilton si již jako malý chlapec představoval, jak v dospělosti povede svůj hotel. Slyšel jsem vyprávět příběh o Walt Dysneyovi. Letěl jednoho dne nad Floridou, uviděl jezero, krásnou krajinu a rozhodl se vybudovat v těch místech zábavní středisko. Land a World. Nedožil se však jejich dobudování.
Jeden člověk letěl po létech s jeho synovcem nad tímto místem a ten člověk poznamenal: „Škoda, že se Walt nedožil toho všeho, aby viděl, jak krásně to tu vypadá.“ „Pane“, odpověděl mu synovec: „Strýc už při prvním letu přesně věděl, jak to bude dnes vypadat.“ Taková je skutečnost.
Umění si představovat bylo ve středověku spojováno s magií. Většina lidí si nedokázala představit, že se jedná o normální činnost lidského mozku. Pokud si dokážeme představit žádoucí cíl, vede nás to k pozitivnímu myšlení, jak cíle dosáhnout. Nezbavuje nás to práce, námahy a někdy i značného duševního úsilí, ale na druhé straně jsme oproštěni od stresujícího konfliktu, který vzniká, když děláme jednu věc, zatímco si představujeme něco jiného. Psychologové vědí, že většina lidí má o těch druhých lepší mínění, něž o sobě samých. Prof. Maxwell Maltz ve své knize Psycho-kybernetika uvádí, že lidé ve jsou svých představách utvrzováni i tím, pokud jsou v kontaktu s takovými jedinci, kteří dávají na odiv svůj komplex nadřazenosti. Nenechte se mýlit. Jejich navenek prezentovaný komplex nadřazenosti je ve skutečnosti komplexem méněcennosti. Jejich nadřazené Já je vlastně kamufláž zastírající jejich pocity méněcennosti a nejistoty. Lidé trpící tímto komplexem ve skutečnosti mívají opačné vnitřní pocity.
Pokud se dopracujete do situace, ve které si začnete představovat, že začínáte vítězit, vězte, že tato představa Vám dopomůže k tomu, že úspěšní budete. No řekněte sami, nebylo by nádherné, pokud byste dělali pouze to, co byste chtěli dělat a byli byste tím, čím byste chtěli být?
Na tomto světě nic není definitivní, nic není jisté a zaručené. Rozdíl mezi úspěšným a neúspěšným jedincem nespočívá v tom, že úspěšný člověk má větší schopnosti, než jeho protějšek. Úspěšný člověk má odvahu a nachází v sobě způsob, jak své myšlenky prezentovat a uplatňovat je v praxi.
Bylo to kde jinde, než na chalupě u Zdeňky, kdy přišlo zajímavé rozdání:
Na jihu jsem sehrával 6 BT a západ vynesl 6 srdce. Ze stolu jsem přidal 10 a východ si odhodil 3 tref. Spočítal jsem si zdvihy a došel jsem k názoru, že jsem ve správném závazku. Jelikož se jednalo o družstva, vynesl jsem k druhému zdvihu 2 káro, z ruky jsem dal 3 a položil karty na stůl. „Pět srdcových, dva piky, tři trefy a dvě kára,“ konstatoval jsem a začal sbírat karty. „Počkej, jakýchpak pět srdcových,“ divil se Jirka na západě, „máš jenom čtyři“.
„Tak hraji na rozložená kára“, holedbal jsem se navenek a v duchu jsem se srovnával nepřejte si vědět s kým. „Tak to Ti asi nevyjde“, s radostí v hlase ušklíbl se Jiří na východě. „Kára jsou dělena nepravidelně:“ A teď to bylo na mně. V týdnu jsem studoval některé jednodušší skvízy a na konci učebnice, když jsem si prohlížel skvízy s alternativní sehrávkou jsem se dočetl, že pokud je jedna z barev držena pouze jedním z obránců, je závazek neprůstřelný. Jako doyen kroužku jsem to nechtěl nechat tak a domýšlivě jsem prohlásil, že závazek je tam proti jakékoliv obraně i jakékoliv rozloze. To začalo zajímat i ostatní členy a u stolu se shromáždili všichni přítomní. Vyložili jsme karty na stůl a Jirka na západě začal:
„Při výnosu 2 káro stolu vezme západ J a vrátí káro.“ Tento způsob obrany se mi docela líbil a koncovku jsem uviděl okamžitě.
„Odehraji AK v kárech, abych věděl, kdo v nich je nebezpečný protivník. Východ je nucen vzdát se držení v pikách. Potom odehraji AK v pikách a východ je v jednoduchém trefovo-károvém skvízu.“
„A co když kára budou u mne“, pokračoval Jirka na západě. „Důležité je odehrát si AK v kárech, abych věděl, kdo je drží“, pokračoval jsem. „Potom není důležité, kdo drží piky. Po odehrání kár si odbouchnu AK v pikách a budu pokračovat v trefech. Jednodušší károvo-srdcový skvíz si lze jen těžko představit.“
„To samé platí o trefech“, triumfoval jsem. Jestliže zjistím, že kára drží východ, je lhostejné, kdo drží trefy. Odehraji srdce a A pik. Při odehrání K pik mohu položit karty“.
„Nyní je lhostejné, který z obránců drží trefy, protože při odehrání K pik proti hrozbě stolu v srdcích a pikách a u HH držení v trefech a hrozbě v kárech se obrana sesype. „A co když budu držet při rozloze 5-4-4-0 držet spolu se srdci kára i trefy“, nedal se Jirka na západě. I mne tato myšlenka zaujala. „Zkusme si to zahrát“, řekl jsem a rozložil karty. Výsledek byl fatální. Po prvním zdvihu stačí vynést A pik… a západ se ocitá v druhém zdvihu v obrovských potížích. Prozatím si odhodí káro, ale na K pik je v kaskádovém skvízu. Když si HH odehraje tu barvu, ve které se západ vzdal držení, následuje další tlak na jeho činné karty ve zbylých barvách, takže HH hraje 13 zdvihů.
Takže, teprve nyní mne to napadlo. Po vzetí prvního zdvihu na 10 srdce je správné si napřed odehrát A pik a teprve potom pokračovat malou v kárech. Přiznám se však, že ani nyní při řešení podobných situací moje představivost až tak daleko nesahá. |