Leadership

John C. Maxwell ve své knize „Rozvíjejte své vůdčí schopnosti“ píše: „Existuje velmi málo knih zabývajících se uměním vést, většina se jich zabývá uměním řídit“.

 

Zastávám stejný názor. Každý z nás jsme neustále ve svém životě něčím ovlivňováni, někým řízeni a naopak, vykonáváme nátlak nebo dáváme příklad ostatním. Sociologové uvádějí, že 90% lidí má výhrady ke svému vedoucímu. Tedy člověku, který je řídí, mnohdy vzbuzuje strach, když hledá viníka při určitém selhání, přikazuje jak se má co udělat atd.

 

Lidé v převážné míře inklinují k jedincům, kteří mají přirozenou autoritu. Kteří ostatní neřídí, ale vedou. Tito lidé mají pochopení pro problémy ostatních a ukazují vlastním příkladem, jak tyto problémy řešit. Soustřeďují se na kladné stránky každého jednotlivce a dodávají ostatním sílu a důvěru v jejich vlastní schopnosti. Pro takového člověka existuje pojmenování: „ Leader“.

 

Slovo Leader po II. světové válce téměř vymizelo z české mluvy, protože jeho překlad = Vůdce, českému národu připomínalo Hitlerovu „Tisíciletou říši“. Opět se začalo používat až 90. létech.

 

V bridži na štěstí existuje minimální množství lidí, jejichž cílem je pouze vydobýt si určitou pozici a pak už nic. V drtivé většině se jedná o leadery, kteří v sobě mají schopnost získat a vést další následovníky. Tito lidé jsou významní ne pro svoji sílu, ale pro svoji schopnost dodávat sílu jiným.

 

Jedno staré přísloví říká, že lano se nedá tlačit. Pokud někoho tlačíte dopředu, výsledky se mohou dostavit, ale nikdy to nemá dlouhého trvání. Jestliže chcete něco vybudovat, něco, co bude mít trvalý význam, musíte za sebou ostatní lidi táhnout. Lidi, kteří jsou stejní jako Vy. Kteří mají hlad po hmatatelných výsledcích, kteří se nechají vést a udělají všechno pro zdar svého snažení.

 

Jednoho dne mne navštívil v zaměstnání neznámý člověk a představil se mi jako Karel. „Tak Ty prý hraješ bridž“, zeptal se mne. „To bylo dříve“, odpověděl jsem. „V Karviné jsme měli kroužek. Tady v Neratovicích se dva roky snažím dát něco dohromady, ale marně.“ „A co tomu chybí“?, nenechal se Karel odbýt. „Lidé, pane, lidé“, povzdechl jsem si. „Lidé sice mají zájem, ale když se mají učit, tak to vždycky ztroskotá.“ „Lidi nejsou problém. Důležité je to, aby se měli co učit“, podíval se na mne Karel podezíravě. „To by až tak velký problém nebyl“, usoudil jsem. „Takže domluveno“, končil rozhovor Karel. „V úterý v 17,00 před Kulturním domem.“ „Počkejte“, začal jsem oponovat. „Když chcete hrát bridž, potřebujete k tomu nejen lidi, ale i místnost, krabice, karty a další věci…“ „To není problém“, opakoval se Karel. „Nezapomeň! V úterý před KD“ a zmizel, jak se objevil.

 

Když jsem v úterý přišel před KD, postávalo před hlavním vchodem několik lidí. Pár obličejů pro mne nebylo neznámých, ale to bylo všechno. Těsně před pátou se objevil Karel. Na uvítanou nám všem řekl pouze tři slova. „Ahoj. Jde se“ a zamířil dovnitř. Na hlavních dveřích visela cedulka: „Bridge salónek 124“. V místnosti byly připraveny tři stoly. Zasedli jsme a Karel začal: „Kdo z Vás už někdy hrál bridž?“ Přihlásili se čtyři lidé. „Tak Vy čtyři si sedněte k jednomu stolu a my ostatní se budeme dívat“, řekl a vytáhl karty. Rozdělil jsem reverzy, vyndal žulíky, zamíchal tu svoji polovinu a rozdal. Partnera jsem se zeptal, jaký budeme dražit systém. „Bridž“, odpověděl mi a já jsem pomalu začal chápat, že ty naše začátky budou srovnatelné s těmi, které jsem zažil v Karviné.

 

Ten večer dopadl docela dobře. Chvilku jsme hráli, chvilku povídali, každý řekl něco o sobě a na konec jsme se dohodli, že založíme bridžový kroužek. Karel, tak, jak mu to bylo podobné, ostatním sdělil: „Nic se nebojte. Tady Honza napíše „noty“, já zařídím místnost a další lidi. Všem Vám dám vědět. Nebude to žádný problém.“

 

Ve středu hned po ránu mne Karel navštívil. „Tak co bude s těmi notami“?, suše se zeptal. „To nepůjde tak rychle“, odpověděl jsem. „Mám tady jeden systém. Jmenuje se Polský tref. Ale pro začátečníky je to moc složité. To bych musel předělat. A navíc je to v tužce.“ „Tak to předělej“, měl se Karel k odchodu. „Zítra si pro to přijdu…“

 

Těch šestnáct hodin do příštího dne mi stačilo jen tak tak. Strhaný a vyčerpaný jsem předělaný systém předal Karlovi. „Vidím, že tady chybí název systému“, řekl po chvilce, když se probíral jednotlivými stránkami. „Jak to nazveme, Polský tref?  Ne, to nesmíme“, nesouhlasil jsem. „Vybral jsem některé umělé hlášky a něco přidal.“ „Tak to nazveme Varšavský tref a bude to“, rozhodl Karel. „To přece není žádný problém.“

 

Když jsme se příští úterý sešli, bylo nás již na čtyři stoly. Každý z účastníků dostal přepsaný a svázaný Varšavský tref. Karel na adresu nás všech poznamenal: „Každý si ty noty pořádně prostudujte, příští úterý začínáme naostro.“ Je pravda, že ještě dnes hraje Varšavský tref polovina párů v kroužku.

 

Podobné to bylo s krabicemi. Ty naše vyrobené z kartonu již byly značně amortizované. Když jsme přijeli do Prahy na setkání nováčků, Karel si zapůjčil jednu krabici a odvezl si ji domů. Po týdnu nám dal vědět: „Na sobotu si nic neplánujte. Sejdeme se ve Svazarmu v devět a budeme vyrábět nové krabice. Vždyť je to ostuda. Tak dlouho už hrajeme bridž a člověk aby se styděl pozvat si někoho do kroužku.“ Mezi prací jsme krátké přestávky na odpočinek věnovali technice sehrávky.

 

Z jihu sehráváte 3 BT, západ vynáší tref. K druhému zdvihu odehráváte A káro a od východu padá J.

 

srdceQ10642
piky63
karaAK754
trefyA

stolek

srdceJ9
pikyAKQ54
kara982
trefyK109

 

Závazek uhrajete s jistotou, pokud jsou srdce děleny 4–2 a zbylá kára jsou na západě.

 

Někteří hráči se dopouštějí chyby tím, že na začátku sehrávky příliš pospíchají. Nejprve si musíte spočítat jisté zdvihy - máte jich sedm shora. Takže další dva musíte vyrobit buď v kárech nebo srdcích. K dalšímu zdvihu vyneste ze stolu malé káro. Když východ nepřizná, západ rovněž podleze, aby kára zablokoval. To máte tři kárové zdvihy, dva v trefech, takže se můžete pustit do vypracování srdcí. Pokud se zbavíte kárové dvojky již ve druhém zdvihu, nemáte šanci zahrát impas v případě, že západ vezme druhý kárový zdvih. V tom případě uděláte pouze dva kárové zdvihy a obrana si vypracuje trefy dříve, než Vám se podaří vypracovat piky.

 

Je pravda, že do týdne byly dvě sady krabic hotové a my jsme si mohli pozvat přátele z Českého Brodu a Kralup nad Vltavou.

 

Ty naše začátky však nebyly tak růžové, jak by se na první pohled zdálo. Během času Varšavský tref přešel kroužku do krve, ale nastal další problém. Úroveň kroužku nešla nahoru. „Něco s tím musíme udělat“, svěřil jsem se jednoho dne Karlovi. „Není problém“, rozhodl okamžitě. „Uděláme školu, každý čtvrtek večer. A tak se stalo. Začali jsme od impasů, přešli na eliminaci, vpustku a další základní techniky. Na konci každé dvouhodinovky jsem měl vždy připraveno pár kvízů, však to znáte.

 

Jednou jsem zaslechl, jak si jeden z hráčů posteskl: „Je to pro mne strašně těžké.“ A druhý mu přizvukoval: „To máš pravdu, je to horší, než kriminál“ a podíval se na mne. Ta slova mne trochu zaskočila, ale uvědomil jsem si, že jejich myšlenka má zdravé jádro.

 

William Sydney Porter seděl ve vězeňské cele a nevěděl, co s volným časem. Mrzela ho zpronevěra, jíž se dopustil. Ještě více ho mrzelo těch několik let, co musel ve vězení zůstat. Rozhodl se psát krátké humorné povídky, které zasílal různým časopisům a nakladatelstvím pod pseudonymem O´ Henry. Když odcházel z vězení, byl již nejslavnějším spisovatelem tohoto žánru ve Státech.

|

Komentáře k tomuto článku