Jubileum

Řekneme-li o někom, že má jubileum, každý ví, o co se jedná. O významné výročí důležité události spojené s jeho žitím. Nejčastěji jsou to narozeniny, a to ty kulaté. Pokud má člověk padesát, věřte, že takové kulatiny mají opravdu něco do sebe. Člověk se sice částečně ohlíží dozadu, ale říká se, že padesát je ten nejlepší věk. Máte dostatek duševní i fyzické síly, takže se můžete směle dívat do budoucna a začít plánovat svůj další život podle svých představ. Pro mne měly prakticky odjakživa prioritu dvě věci - rodina a bridž.

 

Po všech oslavách s rodinou a přáteli jsem se nevýslovně těšil na výroční členskou schůzi našeho kroužku, kde se stalo pravidlem, že předseda kroužku Jirka způsobem jemu vlastním vždy poblahopřál všem oslavencům majícím v tom roce kulatiny - originálním blahopřáním ve formě pohádky. Navíc musel každý takto postižený jedinec sehrát připravené rozverné bridžové rozdání, které se pak několik dalších týdnů s úsměvem probíralo v kuloárech kroužku.

 

Pohádka o třech spodcích

Za devatero impasy a devatero expasy žilo, bylo jedno malé rozdání. Vládl tam král, tuším, že trefový, a ten tak dlouho zkoušel obnažovací skvíz na srdcovou Dámu, až uspěl… a vypracoval tři švarné junáky. Král se však dlouho ze švarných Spodků neradoval – tchyně Eso, které nebyla po chuti trefovo-srdcová mesaliance, pohřbila zeťáka po prvním nepodařeném expasu. A naši Junáci rostli a každý se probíjel rozdáními po svém…

 

První Kluk, jmenoval se Václav, byl blázen po desítkách. Neodolala mu žádná, i když černé neměl tak rád. Při hře se prakticky o nic jiného nestaral, než aby byla stále při ruce. V zájmu spravedlnosti však nutno dodat, že jim byl vždy dobrým otcem.

 

Druhý Kluk, to byl zase Franta, byl spíše zádumčivý. Měl k tomu důvod. Sedával často na lavici své barvy sám – a to by ještě ušlo, ale častěji s jednou či dvěma tak blbými skatinkami, se kterými řeč pochopitelně nebyla, a navíc, meditaci rušily příšerným kdákáním prozrazujíce bídnou rozlohu. Frantovu šťastnou povahu to však nezlomilo – spoléhal se ponejvíce na sebe a byl šťasten…

 

Třetí Kluk, Honza, snad za mlada proháněl nejednu Qínu, ale později, z pochopitelných důvodů, na všechny vysoké figury s určitou trpkostí zanevřel. Oblíbil si střední karty, nad kterými vynikal nejen svou urostlou postavou – a bez nich skoro odmítal hrát!!! Byl zaťatý, možná, že by byl rozbil sem tam nějaký větrný mlýn, ale – až s prvním žaludečním vředem zjistil, že jestli Spodek opravdu něco potřebuje, pak je to pravidelná životospráva. Odhodil všechny falešné ambice a s puncem milovníka středních karet vybojoval zázračně nejeden, nebojím se říci – až podlý závazek.

 

Tchyně-Eso, Král i Dáma už dávno spí svůj věčný a znova opakovaný sen v hloubi hromady odehraných zdvihů a ejhle – třem Spodkům z Neratovic je padesát. Spřežení času pádilo kupředu jak bilanční dražba naší milé Renaty a Kluci hrají dál a s chutí. Že nejsou nezajímavou figurou v našem balíčku karet, ví snad každý. A i kdyby byli snad jen pouhou Dvojkou, všichni víme, že s jednapadesáti kartami prostě hrát nejde.

 

   … a zazvonil zvonec… a my přejeme našim Junákům jen to nejlepší.

 

Po přípitku jsme my tři Spodci zasedli spolu s předsedou k bridžovému stolíku, kde byly v krabici ji připravené karty. Kolem se postavilo třicet kibiců, kteří stejně jako my hráči s napětím očekávali, co se bude dít.

Na západě na mne vyšel tento list:

 

srdceA
pikyAKQJ109
kara975
trefy1084

 

 

Jirka na severu zahájil pas a František na východě také pas. Václav na jihu otevřel 1 pik a teď to začalo: Ze všech stran se začaly ozývat poznámky typu: S takovým smetím bych ani nezahajoval. Václave, to sis dovolil moc. Nejlepší by bylo, kdyby ses radši napil a zapasoval… Nyní to bylo na mně. Vědouc, že se jedná o taškařici, zasáhl jsem hláškou 4 srdce. Já bych mu dal kontra, až by mu slezly nehty. Nedivte se, že to v bridži nikam nedotáhl, když má takové mezery v dražbě. Jeníku, Tobě nebudu napříště věřit ani pozdrav, nechali se slyšet kibicové. Jirka na severu dorazil do 4 piků, kde dražba vyhasla, což se neslo za všeobecného ticha všech přítomných.

 

Vynesl jsem co jiného, než J srdce a ukázal se stůl:

 


srdceJ1097
piky73
karaKJ10
trefyAQ75

srdceA
pikyAKQJ109
kara975
trefy1084

stolek

 

Ze stolu byla přidána 3, Franta přidal 4 a Václav na jihu 2. Pokračoval jsem K, na kterého Franta přidal 5 a Václav 8. Pokud by se jednalo o normální rozdání, přemýšlel bych, zda pokračovat v trefech nebo kárech. Tady jsem však musel vynést netradičně, a proto jsem pokračoval v srdcích. Václav se zamyslel, odšpuntoval láhev a poručil si, vědouc, že mám sedmilist srdcový, spodek trumf. Když Franta přidal srdce, znovu se zamyslel, znovu upil ze své desítky a posléze odhodil káro. Poté vynesl 10 trumf. Franta přidal malou, Václav přidal také malou a moje A vzalo zdvih. Za normální situace bych vynesl asi káro. V této mimořádné situaci jsem však nepřemýšlel a pokračoval jsem v srdcích. Václav na stole snapl 7 pik. Nyní se zamyslel Franta a začal kroutit hlavou. Stále si něco přepočítával, a posléze odhodil malé káro. Po vzetí zdvihu na stole Václav vynesl svůj poslední trumf stolu. Franta přidal Q, kterou Václav převzal K. Znovu odšpuntoval láhev, upil a vynesl trumf. To už jsem pokládal karty na stůl, avšak Franta vítězoslavně ukázal svoji 8 pikovou, která byla porážející zdvih.

 


srdceJ1097
piky73
karaKJ10
trefyAQ75

 

srdceA
pikyAKQJ109
kara975
trefy1084

stolek

srdceQ83
piky654
kara8632
trefy632

 

srdceK6542
piky82
karaAQ4
trefyKJ9

 

 

Ou, ou, ou, hořekoval Jirka po skončeném rozdání. „Tolik práce mi to dalo, abych to vymyslel, ale to jsem netušil, Václave, že se to dá ještě vylepšit. Třetí srdce snapneš v ruce, v kárech přejdeš na stůl a zaimpasuješ Q pik. Vždyť ty bys to rozdání prohrál, i kdybys měl v pikách J1098 a Frantovi by na Tebe stačilo jen Q73.“ V té chvíli jsem se musel Václava zastat. „Nezapomeň, Jirko, že Václav věřil, že mám sedmilist srdcový. 4 srdce bych přece za normální situace s šestilistem nikdy neřekl.“ „Tobě věřit“, stále bědoval Jirka. „Tobě, kterej bys při bridži prodal vnitřní orgány poloviny kroužku. Tolik práce mi dalo sestavit takové pěkné rozdáníčko a Ti pacholci mi ho takhle zmršej.“ „Nic si z toho Jirko, nedělej“, utěšoval jsem ho. „Až budeš mít padesát Ty, můžeš nám to vrátit…“

|

Komentáře k tomuto článku