Komu Pán Bůh…
Po létech usilovného šetření a dík nerozhýřeným sponzorským darům jsme se všichni těšili na finanční zprávu naší ekonomky Hanky při výroční členské schůzi, která se na rozdíl těch předchozích konala v plenéru. Počasí nám přálo, stoly byly přeplněné jídlem a pitím, zkrátka hotová selanka. Schůze proběhla v naprosté pohodě bez sebemenších připomínek členů kroužku i přizvaných hostí a každý se těšil na připravený raut, jehož ukončení bylo plánováno až v ranních hodinách.
Během večera jsem se dal do řeči se staronovým předsedou Jirkou a hovořili jsme na téma právě schváleného nákupu nových krabic. „Jiří“, říkal jsem. „Do těch krabic se musí koupit i nové karty. A na nich nešetři. Ať máme co ukázat, když přijedou hosté.“ „Neboj, Jeníku“, odpověděl. „Karty jsem si už vyhlídnul, bude to paráda. Firma Piatnik nevyrábí žádný šoviks. A abychom je trochu zajeli, vezmeme je na víkend na chalupu.“
Hned v pátek po večeři jsme nové karty dali do nových krabic. U stolů panovala slavnostní nálada a kdosi navrhl, abychom k této mimořádné události sehráli i mimořádnou soutěž. Jelikož v místnosti byli čtyři Jirkové a čtyři Honzové, bylo rozhodnuto, že ten večer sehrajeme Blesk družstev na šestnáct rozdání. Třetí družstvo bude ten zbytek světa.
V utkání proti Jirkům se dlouho nic nedělo. Sem tam po pár bodících na jednu nebo druhou stranu, až přišlo zlomové rozdání.
Na prvním místě jsem zahájil 1 tref. Západ zasáhl 1 káro, sever 1 BT a východ zvýšil na dvě srdce. Vzhledem k výhodnosti her v první proti druhé jsem zadražil 3 trefy. Po pasu západu a severu východ delší dobu přemýšlel a potom dal kontra, které jeho partner alertoval a po třech pasech vynesl 9 káro. Když jsem uviděl stůl, zapřísahal jsem se v duchu, že už nikdy s takovým listem na třetí stupeň dobrovolně nepůjdu. Vždyť mé dva jisté zdvihy dávaly soupeřům přehršel šancí, jak si ten den podstatně zlepšit náladu a vzpomenout na minulé prohrané klání, kdy Honzové zvítězili.
Protože jsem tuto barvu chtěl zablokovat proti double západu, přidal jsem ze stolu Q, kterou východ vzal A a vrátil malé káro do 10 stolu. Čekal jsem trumfy u západu, a proto jsem si dvakrát trumfnul shora. Když do druhého trefového zdvihu západ přidal 10, začalo mi být již lépe a pokračoval jsem v trefech. Nyní západ vynesl 6 pik do A východu a ten vrátil káro do mého K. 10 srdcovou západ podlezl. Zkusil jsem K a ten držel. Rozhodl jsem se pokračovat impasem v pikách a když desítka držela, závazek jsem dík rozložení piků splnil, což bylo + 470 pro naše družstvo.
U druhého stolu jih použil negativní kontra na 2 srdce východu a sever nemajíc vyhnutí, risknul pas. Sever maje čtyři trumfy vynesl netradičně 10 pik do A stolu. HH pokračoval trumfem do A HH a malou srdcí nazpět. Sever vzal K a vrátil tref do AK jihu a třetí tref si snapl trumfem. K dalšímu zdvihu vynesl pik do K hlavního hráče. Ten vynesl 9 káro. Sever se rozhodl pro přidání Q a HH přidal ze stolu malou v domnění, že K je u severu. Pokud by vzal esem, neměl by přechod do ruky. Sever pokračoval kárem a J stolu vzal K jihu, což byl šestý zdvih obrany a do dvou pádů nešťastného západu byla odehrána Q pik, což znamenalo + 500 pro soupeře. Celkově jsme prohráli 16:14.
Paradoxem celého rozdání byla skutečnost, že výsledky na obou stolech byly opačné. Mé 3 trefy měly jednou padnout a 2 srdce se daly splnit. Jirkové byli rádi, že to dopadlo, jak to dopadlo, protože v opačném případě by byl výsledek + 570 pro Honzy a celkový výsledek utkání by byl opačný.
„Kdepak, už když jsem ty karty kupoval, tak jsem věděl, že svatý Piatnik se mi odvděčí“, radoval se předseda Jirka. „Takovou finanční úlitbu přece nemůže nechat jen tak…“
My Honzové jsme zachovali stoický klid, ale myslím, že v té chvíli nás všechny napadlo jedno a totéž. Při naší předchozí výhře dostali všichni Jirkové pohlednici s chmurným motivem, na které bylo napsáno: „Zanech smutku“. Tentokrát se situace obrátila, takže obrázek i text musely odpovídat novým okolnostem. Během týdne jsme na počítači vyrobili pohlednici. Ve spodní části čtyři mniši s výraznými tonzurami na temenech hlav sedí u hospodského stolu, v ruce drží karty a vilnými pohledy sledují polooblečené tanečnice. Šenkýřka jim dolévá víno a další děva sedí jednomu z nich na klíně. Z horní části se na to všechno dívá božské oko. S opravdovým potěšením jsme je poslali Jirkům. Každý z nich si mohl přečíst námi Honzy podepsaný text:
„Komu Pán Bůh, tomu všichni svatí…“
|