Odposlechnuto 75

·        Letos pořádáme ve Znojmě již pátý ročník velké ceny. Při domlouvání definitivního termínu v Louckém klášteře mne dlouholetý správce zavedl k velkému nástěnnému kalendáři se slovy: „Vidíš, Johne, tady jsem pro vás našel volný termín 21.-23. září, podívej, máte jej zajištěný a v té době v klášteře žádná další akce nebude.“ A skutečně, přes celý víkend bylo tlustou fixou napsáno: BRIČ.

·        Na turnaji ve Slavonicích jsme s Alešem Hamanem hráli proti Josef Kurka - Michal Kopecký. Během jedné partie Michal zalicitoval 3, Pepa je zvedl na 4, načež se Michal dlouze zamyslel. Pepa po chvíli netrpělivě pohodil hlavou a povídá: „4 jsou výzva, jestli tam ještě něco máš, tak to doraz!“ Pak se přece jen zarazil a obrátil se k nám: „Nevadí vám, pánové, že mu to takhle říkám?“ Trochu jsem si užil, když jsem těmto světovým hráčům odpověděl: "Nevadí, Pepo, my to u nás v kroužku začátečníků taky tak říkáme!"

·        Možná by se na mne Pepa Kurka i zlobil, kdyby viděl, jak to opravdu hrajeme: Je sehráván beztrumfový závazek a před posledními zdvihy jsem jako obránce na výnosu, když držím pouze A1043 v trefech. Na stole za mnou leží trefové J65 a vysoká kára. V trefech ještě nebyla hrána ani jedna karta a partner patrně drží jednu figuru. Rozhodl jsem se vynést desítku. Stůl přidal malou, partner se spokojeným úsměvem přebil dámou a hlavní hráč králem. Moc se mi to nelíbilo a ptám se, proč ta dáma? „Moc si nevyskakuj, vždycky říkáš, že třetí má hrát největší, tak co!“ Hlavní hráč odehrál vysokou srdci, ale má problém, co zahodit ze stolu. Vysoké káry je škoda, tak raději zahodíme malý tref - partner naštěstí srdci přiznal. Poslední zdvih získala partnerova devítka a zazněl spokojený komentář: „To bylo řečí a vidíš, jak se devítka vypracovala!“

|