Vítězná jednoduchost

Člověk je tvor omylný, a právě proto by si měl k ústním nebo psaným informacím zachovávat mírnou a zdravou skepsi („Je to opravdu tak?“). Protože se někdy nepovedou ani analýzy z otevřených karet (zvláště hned po skončení neúspěšného rozdání). Protože se někdy nepovedou analýzy ani expertům, kteří by už mohli vědět své, zvlášť když na ně mají víc času. Kupříkladu turnajová kniha o Olympiádě 1972 má takových omylů docela dost. Namátkou vybírám:

 

USA-Holandsko rozd. 29, N, Oba v 2.

                               107                                                                     

                                J10873

                               8

                               K9752

 AJ542                                K8      

 KQ                                    A64    

 2                                       K976543

 AQJ103                              8

                               Q963

                               952

                               AQJ10

                               64

 

N             E             S             W

                1                           2

                2                           2

                3                           4

                4

 

Výnos: J

 

Hlavní hráč zvolil sehrávku, která měla mnoho šancí na úspěch – crosruff. Dvě srdcová kola, A a trefový snap, odhozené káro na A, kárový snap, trefový snap a kárový snap. Sever ale přesnapl, odehrál K, Jih snapl další tref a obrana musela dostat ještě čtvrtý zdvih v trumfech.

 

Komentátor správně konstatuje, že pro úspěšnost této sehrávky stačí 4 boční zdvihy, dva snapy na stole, dva kárové v ruce, a AJ (J sedící, soupeři v koncovce musí zahrát pik). Konstatuje dále, že rozdání se dalo splnit odehráním srdcí a A a teď: trefový snap K (!), A, pikový impas, A a trefy.

 

No, obě sehrávky vyžadují sedící pikový impas. Za tohoto předpokladu ale existuje jednoduché řešení: po odehrání KQ zahrát K na stůl, odhodit káro na A, a pikový impas. Plní se i když jsou piky 5-1, jestli jsou dělené trefy, a případné dobré dělení černých barev znamená nadzdvihy. Když už má pikový impas sedět, co může být jednoduššího, než vytrumfovat a hrát boční barvu?

 

Zde je jiné rozdání:

 

Indie-Francie, rozd. 29, N, oba v 2.

                J72

                98

                AKQ5

                J976

 A83                    KQ965

 AQ642                KJ

 7432                   8

 3                        AQ1042

                104

                10753

                J1096

                K85

 

N             E             S             W

                1                         2

                3                         4

                4 BT                       5

                6

 

Výnos: J

 

Z komentáře není zřejmé, jak přesně proběhly první dva zdvihy, jenom to, že Sever má AKQ. Hlavní hráč snapl druhé kárové kolo, stáhl A a zkusil, jestli mu neprojde Q (Sever nemůže mít K). Jih s třetím králem ale neměl problémy Q pokrýt a závazek už nešel splnit. Komentátor vysvětluje, že hlavní hráč hrál na srdce 3-3 (aby se dal závazek splnit, piky se musí dělit), což je 36% šance, zatímco jako naschvál vycházela méně než 27% šance na třetího K.

 

No, je docela snadné obě tyto šance spojit: hlavní hráč by měl ve čtvrtém zdvihu snapnout malý tref na stole, zahrát srdce do ruky a snapnout na stole další tref. Když K nepadne, zůstala stále šance na srdce 3-3. A navíc má hlavní hráč ještě tuto drobnou možnost: když má Jih rozlohu přesně 2434, bude skvízován posledním pikem na srdce a trefy.

 

Někdy jsou však informace, které k nám proudí, nesprávné i úmyslně. Existuje na to takový dnešní moderní výraz – „zavádějící“. Zavádějící informace je, když se informuje jenom o výhodách něčeho, ale o nevýhodách nepadne ani slovo. Autor informace doufá, že o nevýhodách se pak nikdo nedoví, nebo tomu nepřikládá zvláštní váhu. Například když někdo řekne „budete se mít všichni líp“, ale neřekne se, že se tím spíš stát zadluží o dalších 100 miliard. Zavádějící informace pronikají někdy i do bridžových knih, jak to Edo Velecký napsal před časem v článku „Neverte bulletinom“. V něm opisuje jisté naše společné rozdání z olympiády 1996. Jak bylo popsáno v turnajové knize, a jak se opravdu ve skutečnosti odehrálo (= významově úplně jinak). Člověk se nemůže nikdy dovědět všechno, ale pořád mne nepřestalo zajímat, jestli toto rozdání malinko nepřispělo k tomu, že se E. Kokish rozhodl vzdát vrcholové bridžové kariéry.

 

Trochu kritického pohledu na poslední chvíli zachránilo také mne právě teď. Takže článek s analýzou, která měla jednu chybu krásy, už nikdy nebudete číst.

|