Vítězná jednoduchost

Člověk je tvor omylný, a právě proto by si měl k ústním nebo psaným informacím zachovávat mírnou a zdravou skepsi („Je to opravdu tak?“). Protože se někdy nepovedou ani analýzy z otevřených karet (zvláště hned po skončení neúspěšného rozdání). Protože se někdy nepovedou analýzy ani expertům, kteří by už mohli vědět své, zvlášť když na ně mají víc času. Kupříkladu turnajová kniha o Olympiádě 1972 má takových omylů docela dost. Namátkou vybírám:

 

USA-Holandsko rozd. 29, N, Oba v 2.

                               srdce 107                                                                     

                               piky J10873

                               kara 8

                               trefy K9752

srdce AJ542                                srdce K8      

piky KQ                                    piky A64    

kara 2                                       kara K976543

trefy AQJ103                              trefy 8

                               srdce Q963

                               piky 952

                               kara AQJ10

                               trefy 64

 

N             E             S             W

                1kara                           2trefy

                2kara                           2srdce

                3kara                           4trefy

                4srdce

 

Výnos: pikyJ

 

Hlavní hráč zvolil sehrávku, která měla mnoho šancí na úspěch – crosruff. Dvě srdcová kola, trefyA a trefový snap, odhozené káro na pikyA, kárový snap, trefový snap a kárový snap. Sever ale přesnapl, odehrál trefyK, Jih snapl další tref a obrana musela dostat ještě čtvrtý zdvih v trumfech.

 

Komentátor správně konstatuje, že pro úspěšnost této sehrávky stačí 4 boční zdvihy, dva snapy na stole, dva kárové v ruce, a srdceAJ (srdceJ sedící, soupeři v koncovce musí zahrát pik). Konstatuje dále, že rozdání se dalo splnit odehráním srdcí a trefyA a teď: trefový snap srdceK (!), pikyA, pikový impas, srdceA a trefy.

 

No, obě sehrávky vyžadují sedící pikový impas. Za tohoto předpokladu ale existuje jednoduché řešení: po odehrání pikyKQ zahrát srdceK na stůl, odhodit káro na pikyA, a pikový impas. Plní se i když jsou piky 5-1, jestli jsou dělené trefy, a případné dobré dělení černých barev znamená nadzdvihy. Když už má pikový impas sedět, co může být jednoduššího, než vytrumfovat a hrát boční barvu?

 

Zde je jiné rozdání:

 

Indie-Francie, rozd. 29, N, oba v 2.

                srdce J72

                piky 98

                kara AKQ5

                trefy J976

srdce A83                    srdce KQ965

piky AQ642                piky KJ

kara 7432                   kara 8

trefy 3                        trefy AQ1042

                srdce 104

                piky 10753

                kara J1096

                trefy K85

 

N             E                         W

                1srdce                         2piky

                3trefy                         4srdce

                4 BT                       5piky

                6srdce

 

Výnos: karaJ

 

Z komentáře není zřejmé, jak přesně proběhly první dva zdvihy, jenom to, že Sever má karaAKQ. Hlavní hráč snapl druhé kárové kolo, stáhl trefyA a zkusil, jestli mu neprojde trefyQ (Sever nemůže mít trefyK). Jih s třetím králem ale neměl problémy trefyQ pokrýt a závazek už nešel splnit. Komentátor vysvětluje, že hlavní hráč hrál na srdce 3-3 (aby se dal závazek splnit, piky se musí dělit), což je 36% šance, zatímco jako naschvál vycházela méně než 27% šance na třetího trefyK.

 

No, je docela snadné obě tyto šance spojit: hlavní hráč by měl ve čtvrtém zdvihu snapnout malý tref na stole, zahrát srdce do ruky a snapnout na stole další tref. Když trefyK nepadne, zůstala stále šance na srdce 3-3. A navíc má hlavní hráč ještě tuto drobnou možnost: když má Jih rozlohu přesně 2434, bude skvízován posledním pikem na srdce a trefy.

 

Někdy jsou však informace, které k nám proudí, nesprávné i úmyslně. Existuje na to takový dnešní moderní výraz – „zavádějící“. Zavádějící informace je, když se informuje jenom o výhodách něčeho, ale o nevýhodách nepadne ani slovo. Autor informace doufá, že o nevýhodách se pak nikdo nedoví, nebo tomu nepřikládá zvláštní váhu. Například když někdo řekne „budete se mít všichni líp“, ale neřekne se, že se tím spíš stát zadluží o dalších 100 miliard. Zavádějící informace pronikají někdy i do bridžových knih, jak to Edo Velecký napsal před časem v článku „Neverte bulletinom“. V něm opisuje jisté naše společné rozdání z olympiády 1996. Jak bylo popsáno v turnajové knize, a jak se opravdu ve skutečnosti odehrálo (= významově úplně jinak). Člověk se nemůže nikdy dovědět všechno, ale pořád mne nepřestalo zajímat, jestli toto rozdání malinko nepřispělo k tomu, že se E. Kokish rozhodl vzdát vrcholové bridžové kariéry.

 

Trochu kritického pohledu na poslední chvíli zachránilo také mne právě teď. Takže článek s analýzou, která měla jednu chybu krásy, už nikdy nebudete číst.

|

Komentáře k tomuto článku