Komentáře k článku Několik vět o odvolací komisi
Mám podobný názor jako Vítek. Jen bych to rozšířil na volání rozhodčího obecně, protože tam problém začíná. U nás, podle mého názoru, voláme rozhodčí nadměrně často z důvodů nikoli technických nebo zjevných porušení pravidel. Vysoký počet je právě v záležitostech tzv. neoprávněného předávání informací se snahou získat ze situace nějakou výhodu (když už jsme se případně dopustili nějaké chyby v úvaze a tím i ve hře). Napadá mi příklad: kdysi někde jsme zahájili 2 kara Wilkosza a dosáhli dobrý výsledek. Soupeř zavolal rozhodčího a reklamoval vysvětlení. To se vyjasnilo v náš prospěch a následovalo: No a vlastně smí se ta hláška vůbec použít? Prostě tah na to odčinit svou chybu přes výrok rozhodčího.
Byl jsem kdysi v Norsku na jejich výročním celostátním týdnu spojeném s mistrovstvím Norska. V tříkolovém turnaji na 96 rozdání jsem viděl v sále o 90 stolech zavolat třikrát rozhodčího - z toho jednou jsem to byl já, protože jsem neměl zápisový lístek.
Nemyslím, že Norové jsou v pochybeních jiní než my. Jen tu hru chápou asi jinak a jejich touha vyhrát vede jinudy.
Je pravda, že u nás obecně přístup k vedoucím soutěžím dost postrádá respekt. Měla jsem možnost srovnání, když jsme před pár lety hráli velký festivalový turnaj v tureckém Mersinu. A velice mile mě překvapilo, jakou autoritu tam vedoucí mají. Když vedoucí soutěže v průběhu začal říkat nějakou informaci, všichni hráči v ten moment položili karty na stůl a pozorně poslouchali. My jsme nerozuměli, ale jakmile začal vedoucí mluvit do mikrofonu, soupeři u stolu nás napomínali, ať hned položíme karty na stůl a posloucháme, že bychom neslyšeli informaci. Vždycky si na to vzpomenu v momentě, kdy na našich velkých cenách se vedoucí snaží překřičet sál s informacemi ohledně střídání a dalších, přičemž polovina lidí si u stolu spokojeně povídá a vůbec nevnímá, že se vedoucí snaží jim něco sdělit.
Druhá věc, která jen částečně souvisí s Vítkovým příspěvkem je to, o čem se zmínil Jirka Netuka. T.j. neoprávněné předávání si informací při hře. To by, myslím, vydalo na další, velice obsáhlou diskusi.
Jestliže soutěžní řád stanoví, že při nesrovnalosti u stolu se má zavolat rozhodčí a proti odvolání rozhodčího se lze odvolat, myslím si, že pokud někdo tak učiní, neměl by být tímto způsobem dehonestován, tj. že se snaží vyhrát za každou cenu a zdržuje. Po skončení turnaje má být nejméně 15 minut na reklamace a v tomto čase odvolací komise měla možnost odvolání vyřídit, takže by se nijak nenarušil ceremoniál vyhlášení vítězů. Nesouhlasí-li někdo s institutem odvolání, pak by se neměl stávat členem odvolací komise.
Mimochodem na turnaji v Hatích byla čtyři odvolání.
1) To, že v Norsku nevolali rozhodčího, mohlo být také způsobeno poněkud jinou (lepší) kulturou bridžového projevu tam. Mám velmi málo zkušeností s hraním v cizině, ale u nás mi bridžová kultura přijde velice špatná až bizarní. Možná mám smůlu, ale v poslední době snad každý měsíc zažívám alespoň jednu situaci s "forsing pasem" po více než 20 vteřinovém váhání a následným re-open (a to počítám jen případy, kdy s maximální snahou o objektivitu hodnotím re-open jako velmi sporné). Uvedl bych až humorné příklady, ale nechci být na tomto fóru osobní.
2) Problémem je, že jsme malá federace s málo rozhodčími a v zásadě bychom měli být vděčni, že vůbec někdo chce naše soutěže řídit. Těch pár rozhodčích je pak z hlediska kvality rozdělených víceméně rovnoměrně do možného spektra - od několika, kteří se vypracovali do formy zasluhující naprostý respekt, až po nikoli nulovou množinu těch, kteří nemají zásadní předpoklady pro když už ne kvalitní, tak aspoň nějaké smysluplné rozhodování (ale pro danou soutěž nemáme jiné!). Neodvolám se ani u těch druhých, ale tiše trpím...
3) Pokud chci udělit pořádkovou pokutu hráči na severu, mohu tak učinit pouze za to, že se nevyptal na celou dražbu - pak si ale přiznejme, že jde ale o ryze procedurální záležitost, která nemá nic společného s bridžovým výsledkem (mezi intelektuálně alespoň naddementními soupeři je i po vyptání se na celou dražbu jasné, že vyptávajícího zajímá pouze poslední, alertovaná hláška). Po alertu by ale naopak měl mít každý možnost zeptat se (formálně správným způsobem) kdykoli je na řadě(!), nikoli až po skončení dražby. Hráč, vyptávající se v této partii, totiž může mít sakra dobrý důvod se ptát, protože může mít kartu, se kterou na ryze konvenční hlášku okamžitě vypálí výnosové kontra, zatímco na hlášku seminaturální si ho rozmyslí. Tyto situace potkávám osobně poměrně často a dostávám se i do pozice, kdy po dotazu pasuji, protože situaci vyhodnotím jako pro výnosové kontra příliš riskantní. Pocit z toho úplně košér nemám, ale mám to štěstí, že většina mých partnerů je bridžově velmi korektních a mohu se spolehnout na to, že bridžově podprahovou informaci nezneužijí.
4) Podle mne (nevím zda v souladu s pravidly :-))by v podobné situaci měla linka, která byla kontrována, volat vedoucího až v případě, že během partie zjistí, že existuje reálný předpoklad nelegálního předání informace vedoucí k nelegální akci (mimo smysluplnou alternativu). Jedním z příznaků naší slabé bridžové kultury je i to, že máme páry, které chtějí z partie, soupeřů a rozhodčího v každé partii vyrazit co se dá. Jenže to už není o kultuře jen bridžové...
Doplnil jsem ještě diagram, protože ne každý si chce dohledávat rozdání na internetu.
Chtěl jsem také přidat odkaz na svůj starý článek, kde jsem před mnoha lety psal na podobné téma o tom, že ve světě se mnohem více respektuje rozhodování vedoucích, kdežto u nás se sice nikdo příliš ujmout funkce rozhodčího nechce, ale přitom ví, že by situaci rozhodl lépe a spravedlivěji. Byla to tehdy reakce na konkrétní situaci v klubu v Lublaňské. Článek jsem už nenašel, ale zato jsem ve starých Revue našel až překvapivě mnoho článků, které na podobné téma psali další hráči.
Zde se hráč odvolal (měl na to právo) a komise rozhodla. V tom zřejmě žádný problém není. A všechny následné diskuse by se měly spíše odehrávat v odborné rovině. Jsem také často členem odvolací komise a je skutečností, že prakticky v každém turnaji je alespoň jedno odvolání. A dost často mi připomínají situaci, kdy se proti nám na ME na Maltě odvolávalo Monako. Když se jich komise ptala, čím se cítí poškozeni, byla jejich první přirozená reakce: „Spadli jsme za 1100.“
Nesouhlasím s většinou diskutujících. Abych nebyl podezříván z nezkušenosti v oboru uvádím, že nekonečných 17 let od roku 1968 jsem byl předsedou Kolegia rozhodčích. To byl svazový útvar, který zajišťoval a řídil rozhodčí a disciplinární úseky. Následně jsem řadu let organizoval a rozhodoval celostátní soutěže, zejména skupinovky. Byl jsem i členem odvolací komise na turnaji v zahraničí.
Nejprve k historii. Bývávalo minimum odvolání, teď se to asi zhoršilo. Vzpomínám jen na jedno významné z Mariánských Lázních. Odvolací komise řešila hraniční případ a nakonec rozhodla proti odvolateli. Tenkrát tam platilo, že při zamítnutí kauce propadá. Šéf Mariánek Vladimír Krása se nám pak všem zahanbeně omlouval. Později už nikoho nenapadlo automatické propadání kaucí prosazovat.
V partii, která nynější diskusi vyvolala, se možná dopustil jako prvý drobné chyby Východ alertováním přirozené hlášky 3 srdce. Uvědomme si, že pravidla o alertování ale nejsou úplně jednoduchá, nejspíš proto, že to není možné. Před týdnem jsem se dověděl, že po asi 50 letech používání mám alertovat naše pobídkové kontra, protože neslibuje nedražené levné třílisty. Zde uvádím platnou obecnou definici alertování dle Soutěžního řádu:
Hláška se alertuje, kdykoli se lze rozumně domnívat, že soupeř může potřebovat upozornění, případně vysvětlení použitého dražebního postupu.
Po hlášce 3 srdce má Sever většinou odložit dotazy na konec dražby. To ovšem neplatí, pokud potřebuje znát vysvětlení hned. To mohlo být i v tomto případě, pokud uvažoval o výnosovém kontru, což podle mého soudu mohl. Po vysvětlení o přirozeném významu 3 srdcí si mohl kontra rozmyslet. Tedy k nedovolené informaci došlo určitě, ale vina Severu není jistá. Trochu je to úloha, která nemá nebo nemusí mít rozumné řešení.
Po rozhodnutí vedoucího vznikla pro linku EW nepříznivá situace. Vědí docela jistě, že došlo k nedovolené informaci. Mohou mít pocit, že to bylo vinou protilinky. Mohou mít pocit, že nedovolená informace ovlivnila výnos. Na důkladnou analýzu nemají čas, musí hrát. Taky nemusí mít dostatečné znalosti pravidel a řádů či dostatečné zkušenosti.
Institut bridžových odvolacích komisí je osvědčený. Navíc hráči potřebují mít jistotu, že jejich práva bude někdo nezaujatý a kvalifikovaný řešit. Též potřebují jistotu, že jejich apel k rozhodčím orgánům bude respektován orgány i veřejností.
Aby mně někdo špatně nerozuměl, na místě rozhodčího bych rozhodl stejně a názor na srdcový výnos mám stejný jako Vít Volhejn.
Zdá se mi, že z jednoho tématu se jich nakonec vylouplo mnoho a každé by si zasloužilo svou diskusi. Jak na vše reagovat a nepsat celý den? Kdyby to někdo náhodou nevěděl, já jsem byl rozhodčí v dané kauze.
Prakticky všichni máte subjektivní pravdu. Přinejmenším v tom, že tak to někdy bývá nebo může být. Ale z globálního obecného pohledu už to může být jinak. Vezmu to v bodech, nejprve ty zásadní z původního příspěvku VV.
1) Odvolací výbory (OV). Nepochybně to mají těžké. Jsou vlastně v podobné situaci jako rozhodčí (VT), ale na rozdíl od něj nejsou chráněni jako "orgán", nepatří to k jejich hlavní roli na turnaji a nejsou placeni. Stejně jako rozhodčí vědí, že jejich rozhodnutí se nejméně jedné ze stran nebude líbit, to je holt princip "soudního" řešení sporů. Nejsou žádnou božskou autoritou seslanou shůry, která rozhodne a zmizí v oblacích, ale vycházejí z hráčského pole a zase se do něj vracejí. Musí dál žít s těmi, o kterých rozhodli a kteří se mohou cítit poškozeni. Po vynesení rozsudku bývají napadáni (zatím vždy jen slovně) v reálu, na fórech nebo v soukromých diskusích, u kterých nejsou přítomni (něco jako pomluva). Myslím si, že je na místě si lidí v odvolacích výborech vážit za jejich dobrovolnou práci, která jim těžko přinese něco pozitivního, ale negativního velmi snadno.
Je dobře, že institut odvolání máme. OV totiž mají podstatně lepší možnosti k nalezení správného rozhodnutí než VT. I proto dle Pravidel VT má v některých případech upozornit na možnost odvolání nebo ji doporučit. VT např. nemůže důkladně (=dlouho) vyslechnout všechny zúčastněné, provádět ankety (poll) mezi hráči, zjišťovat průběh hry u jiných stolů a nezná všechny dosažené výsledky. Prostě proto, že hráči musí především hrát a turnaj se nemůže zastavit. Přesto musí nějak rozhodnout. Pokud tedy OV změní rozhodnutí VT, nemusí to ještě znamenat, že VT rozhodl špatně. Jeho rozhodnutí mohlo být na základě dostupných faktů správné.
2) Četnost odvolání. Nesrovnával bych ji s EBL. Na těchto akcích jsou rozhodčí skutečně na vyšší úrovni, než máme my, případy často řeší ve více lidech, kauce jsou vyšší a častěji propadají. Z důvodů, popsaných v bodě 1, členové našich OV jen výjimečně sahají lidem na peníze, aby si nenadělali ještě víc zlé krve. Viděl jsem dost případů, kdy byla kauce vrácena po nesmyslném odvolání. Členové OV na ME apod. mají výhodu, že se s účastníky sporu v budoucnu nebudou setkávat, a nemusí se na to tedy ohlížet. Na mnou řízených turnajích se počet odvolání pohybuje v rámci víkendu v rozmezí 0-2, což považuji za přiměřené.
3) Konkrétní případ z VC Prahy. Nejlepší řešení problémů s neoprávněnou informací (UI) je, aby vůbec nevznikla. Zkusme tedy najít řešení, jak to udělat na místě N. Situaci bych zformuloval takto: jak postupovat po konvenční hlášce soupeřů v jednostranné přirozené dražbě, když v některých situacích (s určitými kartami) uvažuji o podniknutí vlastní akce.
Formálně správný postup dotazování je zeptat se na celý průběh dražby. OV mi doporučil udělit procedurální pokutu za porušení správného postupu, čemuž jsem vyhověl, ale problém s UI správný postup neřeší. Opatření proti separátnímu dotazování na určitou barvu (hlášku) funguje jako prevence proti projevení zájmu o jednu z několika přirozeně dražených barev. Když se ale navíc zeptám na úvodní tři hlášky v našem případě, kde je jejich význam evidentní, vyhověl jsem proceduře, ale to, že mě zajímá jen poslední hláška, má pravděpodobnost hraničící s jistotou.
OV i někteří diskutující vyslovili názor, že N se nemá ptát, pokud nechce podniknout akci. Tento názor nepovažuji za správný. Bude-li takto postupovat, pak jeho případný dotaz zcela automaticky vytváří UI, a to nikoliv podprahovou, ale naprosto evidentní. Pak už jen záleží na etické úrovni páru, jestli bude takovou UI využívat (a riskovat zásah VT), nebo bude bojovat s tím, aby k jejímu využití nedošlo. To znamená, že dotazující hráč bude silně tlačen k akci a případně jeho partner ke známému vyhnutí se určité logické alternativě, pokud tu akci neudělá. V každém případě dotaz uvádí daný pár pod tlak do potenciálně nebezpečné situace.
Domnívám se, že nejlepším ze všech špatných řešení je zeptat se na význam nečekaně konvenční hlášky vždy. Tedy ať už uvažuji o nějaké akci nebo ne. Abych dodržel literu zákona a nedostal pokutu, tak se zeptám na celý průběh. Sám tento postup používám tak, že předchozí jasné hlášky shrnu "1P, 2K, 2P jsou normální, že? A 3S jsou co?", aby se minimalizovala ztráta času ze zcela formálního důvodu. Během vysvětlování dané hlášky třeba ani moc neposlouchám, ale šrotím v hlavě jediné: zda budu pasovat nebo ne. Pasovat je totiž třeba ihned po skončení vysvětlení, sebemenší prodleva automaticky vytváří UI. Samozřejmě, pokud o akci neuvažuji, tak nic nešrotím. Důležité je jen to, aby to na mně partner nepoznal.
A jsme u jádra pudla. Až na to dotazování na předchozí hlášky použil N přesně tento postup. Na můj dotaz mi hráči potvrdili, že po vysvětlení ihned pasoval bez prodlevy. I proto jsem rozhodl tak, jak jsem rozhodl, a do odvolání napsal "indikace k výnosu byla dotazem jen velmi slabá". Bohužel je pravda, že VT nemůže z jednotlivého případu poznat, zda se hráč v podobných situacích ptá vždy, nebo jen když uvažuje o akci. Je to tedy dost na cti každého hráče, spíše mají šanci to vypozorovat soupeři, se kterými častěji hraje.
4) Volání VT. Samozřejmě vím o hráčích, kteří volají více než třeba a vytvářejí tím i nějaký tlak na soupeře. Jsou i takoví, kteří se snaží vytěžit pomocí VT lepší výsledek. Typicky je ovšem volání VT neutrální akcí, není volán jako zbraň proti někomu, ale proto, aby vyřešil (domnělou, možnou nebo skutečnou) nesrovnalost. Na formulaci "volat NA někoho" jsem až alergický. A jsem rozhodně proti generalizaci, že volání VT je nějakým útokem, snahou získat lepší výsledek za každou cenu. Občas dochází až ke kriminalizaci těch, kdo přivolají VT k vyřešení nesrovnalosti. A to je špatně. Pokud došlo nebo mohlo dojít k nesrovnalosti, je přivolání VT standardní akcí bez citového významu. Výše zmíněné excesové záležitosti by VT měl rozeznat a vyřešit.
Zatímco odvolání je svobodnou vůlí, Pravidla na řadě míst hráčům s různou silou přikazují volat VT. Nepřivoláním se tedy hráč dopouští přestupku proti Pravidlům, nikoliv nějaké dobročinnosti vůči soupeřům. Běžné je i řešení nesrovnalostí vlastními silami hráčů, kteří přece vědí, jak se to dělá. Nejčastěji se jedná o nahrazení nedostatečné nabídky a pokutovou kartu. Volají až při případném následném problému, který vznikl třeba špatným postupem nedostatečně poučeného soupeře. Moje výzva je jednoznačná: volejte VT při každé nesrovnalosti, chráníte tím práva svá i soupeřů. Hlavně ta práva soupeřů by vám měla být svatá.
5) "Když jsou při odvolání Bahníci, tak se vyhoví v méně než 10%". Já ani OV nejsme veřejnoprávní televize, abychom museli ctít vyváženost. Osobně budu nadále každý spor posuzovat separátně podle Pravidel bez ohledu na nějakou statistiku, spíše vycucanou z palce. Totéž očekávám od všech OV.
Výrok vyznívá jako "většina členů odvolacích výborů podjatě rozhoduje proti členům rodiny Bahníků". Pokud tak nebyl myšlen, požaduji dementování tohoto významu a uvedení zamýšleného. Pokud tak myšlen byl, požaduji omluvu všem členům OV, kteří kauzy Bahníků rozhodovali. Nebo předložení důkazů. Statistika důkazem není.